TRNKA OBECNÁ (PRUNUS SPINOSA) - SEMENA TRNKY - 5 KS

Detailní popis produktu

opis rostliny

Prunus spinosa je hustě větvený keř, zřídka malý strom, dosahující výšky 2–4 metrů. Typickým znakem je černavá kůra a větve zakončené ostrými kolcovými trny (přeměněné brachyblasty). Listy jsou střídavé, drobné, eliptické až obvejčité, s pilovitým okrajem. Bílé, pětičetné květy vyrůstají jednotlivě nebo po dvou na krátkých stopkách. Plodem je kulovitá peckovice o průměru 10–15 mm, barvy tmavomodré až černomodré, s výrazně trpkou, svíravou dužinou pevně přirostlou k pecce.

Všechny zajímavosti

Z hlediska genetiky je trnka tetraploidní druh ($2n = 32$), který je považován za jednoho z rodičů kulturní slivoně (Prunus domestica). Vědecké studie prokázaly, že pletiva trnky obsahují specifické flavonoidy (např. kvercitrin) a v kůře i semenech je přítomen kyanogenní glykosid amygdalin. Ekologicky je tento keř nepostradatelný pro birdwatching – poskytuje úkryt druhům jako ťuhýk obecný (Lanius collurio), který využívá její trny k napichování kořisti. Kořenový systém trnky je velmi agresivní, tvoří četné odnože, čímž efektivně zpevňuje svahy proti erozi.

Jak klíčit semena rostlin

Semena vykazují hlubokou dormanci kombinující mechanickou bariéru pecky a fyziologickou dormanci embrya.

• Příprava: Pecky musí být dokonale očištěny od dužiny. Doporučuje se krátká teplá stratifikace (2 týdny při 20 °C) pro aktivaci enzymů.

• Studená stratifikace: Následuje nezbytné období chladu po dobu 120 až 160 dní při teplotě 1–5 °C ve vlhkém substrátu (písek s rašelinou).

• Výsev: Po stratifikaci vysévejte do hloubky 2 cm.

• Teplota klíčení: Stabilních 10–15 °C. Semena klíčí obvykle v první jarní sezóně, ale část semen může přeležet do dalšího roku.

Jak pěstovat v domácích podmínkách

Pěstování trnky jako klasické pokojové rostliny není vhodné kvůli potřebě silného světla a zimního klidu. Lze ji však pěstovat jako venkovní bonsaj.

• Nádoba: Musí být mrazuvzdorná a dostatečně hluboká pro rozvoj kořenů.

• Substrát: Dobře propustný, vápenitý, směs akadamy a pemzy.

• Péče: Vyžaduje plné slunce a pravidelný řez k udržení kompaktního tvaru. V zimě musí zůstat venku nebo v nevytápěném prostoru (skleník, garáž).

Podrobný návod na pěstování venku v ČR

Trnka je v ČR domácím druhem a její pěstování je bezproblémové.

• Stanoviště: Plné slunce zajistí bohaté kvetení a úrodu. Snese i polostín, ale keř bude řidší.

• Půda: Preferuje těžší, hlinité, vápnité půdy, ale je extrémně adaptabilní a roste i v chudých, kamenitých substrátech.

• Výsadba: Nejlépe na podzim. Pokud ji sázíte jako živý plot, dodržujte rozestup 50–80 cm.

• Údržba: Pozor na invazivní šíření kořenovými odnožemi; v malých zahradách je nutné odnože pravidelně odstraňovat nebo použít kořenovou bariéru.

Zdravotní tvrzení v EU

V seznamu „on-hold“ (dosud neschválených, ale v řízení) tvrzení EFSA se u květů a plodů trnky uvádí podpora funkce trávicího traktu a metabolických procesů. Plody jsou bohatým zdrojem vitaminu C a taninů. V souladu s nařízením 1924/2006 lze uvádět, že plody obsahují látky s antioxidační aktivitou.

Jedlé části a recepty

Jedlou částí jsou zralé plody (po přejití mrazem) a květy.

• Charakteristika: Před mrazem jsou plody téměř nepoživatelné kvůli vysokému obsahu tříslovin. Mráz způsobí hydrolýzu části tříslovin a zvýšení obsahu volných cukrů.

• Recept – Trnkový likér (Sloe Gin styl): 500 g přemrzlých trnek (nebo mechanicky propíchaných plodů z mrazáku) vložte do široké nádoby, přidejte 250 g cukru a zalijte 0,7 l ginu nebo čistého obilného destilátu. Nechte macerovat minimálně 3 měsíce na temném místě, občas protřepejte. Výsledkem je rubínově červený, jemně trpký likér s mandlovým podtónem z pecek.

• Květy: Lze použít jako čajovou příměs (mají jemnou chuť podobnou hořkým mandlím).

Mrazuvzdornost

Trnka je plně mrazuvzdorná v podmínkách celé ČR. Snese teploty klesající k -30 °C. Je velmi odolná vůči suchu i silnému větru, což ji předurčuje pro výsadbu do větrolamů.

Tradiční použití

Dřevo trnky je velmi tvrdé a houževnaté; historicky se z něj vyráběly vycházkové hole (slavný irský „shillelagh“) a zuby do hrábí. Šťáva z plodů se díky své barvě a vysoké adstringenci dříve používala jako inkoust a k barvení látek, které vyžadovaly vysokou stálost. V lidovém léčitelství se odvar z květů používal jako mírné projímadlo, zatímco odvar z plodů naopak k zastavení průjmu.